Zametala jsem včera listí před domem. Listí, který opadalo z našich stromů. Nejdřív přišel soused. Moje děti (a ostatní děti z ulice) mu říkají dědeček Spáčil, i když není náš příbuzný. Je to dědeček A. a H. a tak mu tak říkají i ostatní. Dědeček Spáčil za mnou přišel, ať se s tím listím nedělám, že na to má vysavač a ten dosáhne až k nám před dům. Nicméně už jsem to měla skoro hotový, tak rozdal děckám lízátka (už chápete toho dědečka?:) a šel. Pak došla sousedka a donesla mi za to uklizený listí flašku vína. Za listí z NAŠICH stromů před NAŠÍM domem! Ok, tak vzhledem k tomu, že bydlí v čele slepé ulice a my napravo těsně před koncem, tak před naším domem je zároveň i před jejich domem, ale i tak. Tak se jí ptám, jestli se nezbláznila a ona na to:
"Než ses sem nastěhovala, tak jsme to listí tady leta letoucí uklízeli my a nikdo se nestaral a tak se mně prostě zdá, žes to udělala za mě."
Pouliční barter.
Jedna sousedka mi donesla z vinobraní tác hroznů, tak jsem jí na oplátku donesla ten její tác plný bedel vysokých, tak mi na oplátku donesla tác hroznů, tak jsem jí ho vrátila s hromádkou domácích medových bonbonů. Když ho přinesla potřetí, dostala ho zpátky plnej hříbků. Druhá sousedka mi přinesla z farmy svých tchánů domácí sýr, já jsem jí zase dala ořechy. Třetí ke mně nosí víno ze sklepa svojí tety, protože jí vařím to vynikající kafe :) Čtvrtá nabízí domácí vajíčka (nabídku s díky odmítám, protože mám od tchyniných slepic), protože jsem jí pro syna donesla balík plínek, co zbyly po Nejmladší. A od sousedů, co s námi sousedí jen zahradou, mívám každé jaro plné vázy kytek. Za to, že jednou za rok ocvakám jejich zeleň podél plotu.
Přišel mi e-mail z místní knihovny. To občas chodí - hromadné s provozními informacemi, s pozvánkami na akce nebo jen pro mě výhrůžky o konci výpůjční lhůty. Tento byl taky jen pro mě, přestože jsem si naposledy už radši ani nic nepůjčila. V knihovně zůstala malá plyšová holčičí kabelka a obě knihovnice úporně přemýšlely, komu by mohla patřit, až si vzpomněli, že si ji tam před třemi týdny přinesla moje holčička, tak mi napsaly, že je tam, kdybychom ji náhodou postrádaly. Postrádaly a to tak, že s pláčem (Nejmladší) a marným pátráním (já).
Poslední školní den jsem cestou pro vysvědčení s prvňáčkem potkala paní z místní trafiky. V trafice prodávají mimo časopisů, novin a cigaret taky kafe, ledňáky, točenou zmrzlinu, forneti nebo i párky v rohlíku. Vždycky,když přijdu, už mi chystají kafe a jen se ptají, jestli mám nebo nemám KeepCup. Už víc jak rok jsem neřekla, JAKÝ kafe chci. Než mi to kafe uvaří, přicházejí na řadu ostatní lidi. S drtivou většinou z nich si obě prodavačky povídají o všem možném a zároveň ani jednou nezazní, pro co si ti lidé přišli. Ony si to prostě pamatují - tenhle si bere Mladou frontu, tahle křížovky, tahle latté a nosí si na něj KeepCup, tenhle si bere Sport a pro manželku Chvilku pro tebe, tenhle si vezme Právo, nechá si do vlastního hrníčku uvařit espresso, dá si do něj dvě mlíka a pak si ty noviny na lavičce přečte. No ale to jsem odbočila. Ta paní z trafiky mě tehdy zastavila a protože věděla, že se tam občas s dětma zastavím na točenou zmrzlinu, tak mi říkala:
"Dneska přijďte na zmrzlinu. Když je vysvědčení, máme ji za polovic."
Jindy jsem to latté chtěla zaplatit tisícovkou, ta druhá paní prodavačka mávla rukou a říká:
"To už máte předplacený v tringeltech, co nám tady necháváte."
Na den žen jsem přišla do Venkovského špajzu - místního obchodu s lokálními potravinami, pečivem od místních malopekařství, mléčnými výrobky z farem a podobně. Milé majitelce/prodavačce jsem dala pro radost kytku. Když jsem nakoupila za 61 korun, podala jsem jí stokorunu a řekla, ať to nechá na sedmdesát. Vrátila mi padesátikorunu a řekla s úsměvem: "Děkuju pěkně."
V létě jsme chtěli opíkat špekáčky. Pozvali jsme sousedy zespoda, povídali si, děti blbli, pohoda. Pak se děcka ztratili na zahradu sousedů naproti. Koupili ji nedávno, tak se najednou z dřív zamčené tajemné zahrady za bránou stala zahrada volně přístupná, kterou sousedka vyklidila a mimo jiné na ní na zimu plánuje extra dlouhou sjezdovku pro sáňky :) Jak jsme se sousedkou zespoda šli děti zkontrolovat, odchytla nás sousedka, co jí patří zahrada. Šla zrovna k další sousedce před barák na pokec a stáhla nás sebou. Pak přišla další sousedka a ještě jedni sousedi a pak další... Na slepém konci naší ulice bydlí 11 rodin, z toho šestero se nás sešlo na pouliční párty - jedenáct dospělých a devět dětí. Byla to super párty :)
Naše ulice je dost dlouhá, má asi půl kilometru. Kamkoli jdeme, procházíme ji celou...
Tohle jsem našla v konceptech z roku 2017. Dost z toho už (bohužel) neplatí, ale když jsem si to tak četla, tak mi to vyvolalo úsměv. Nevím, jak to mělo skončit. Asi tak, že hodně lidí z téhle ulice znám od vidění (nejsem zdejší) a pokaždé se zastavíme na nějaký ten vesnický smalltalk. Jak už jsem zmínila - některé věci už dávno neplatí, ale stejně to tady miluju furt!
