středa 24. ledna 2018

Evidence zázraku

Ztratila jsem zlatou náušnici. Zjistila jsem to až u večeře, ale bylo mi jasné, že jsem ji nejspíš ztratila už kolem poledne, kdy jsem si z hlavy sundávala lyžařskou kuklu. Skoro jsem to obrečela, dostala jsem je za dceru a i kdyby to byla bižu, mají pro mě velkou citovou hodnotu. Zrovna nedávno jsem na sebe naprášila, že lpím i na maličkostech, tak tohle je fakt velká ztráta.
Prohledali jsme celý pokoj, prohmatala jsem všechno oblečení, chtěla jsem hledat i další den na dojezdu pod svahem, kam za noc přisněžilo pět centimetrů prašanu.
Ptala jsem se i na recepci, jestli náhodou někdo...
"Ne, bohužel. Ale neztrácejte naději, tady se dějí zázraky."
O hodinu později jdeme na večeři. Ve vchodových dveřích hotelu mně padne zrak na cosi mezi kobercem a prahem. Z nepochopitelných důvodů se sehnu... Na dlani mám svou ztracenou náušnici a hledím na ni jak tele na nový vrata. Ležela tam víc než 24 hodin a netroufám si odhadovat, kolik nad ní prošlo lidí, včetně nás, několikrát.
Neztrácejte naději, zázraky se dějí...