úterý 23. dubna 2019

Chřestýši v konvici

Od začátku roku zase běhám. Nedávám sice stovku měsíčně jako předloni, ale už třetí měsíc po sobě mám přes 50 kilometrů. A zatím jsem spokojená.

Běhám, i když nejsem úplně fit. Hlavně z psychologického důvodu, pak bych se už pořád vymlouvala. A taky proto, že se to většinou tím během zlomí a je mi pak líp. Ale neumím odhadnout tu hranici, kdy ještě jít a kdy ne.

V neděli jsem vyběhla tam, kde to neznám. Byli jsme na víkend u kamarádů na chatě a i když jsem nebyla úplně 'v konvici' vyrazila jsem na krátkej pětikilometrovej běh kolem rybníku. Stal se z toho dobrodružnej trail, kdy jsem vybíhala (no spíš - ploužila jsem se) do prudkých kopců, lezla po skalách, brodila se kopřivama, probíhala mokřadem, skákala přes potůček... Jako dobrý, ale od půlky mi v hrudníku chrastilo, jak kdybych tam pašovala klubko chřestýšů a věděla jsem, že tentokrát jsem tu hranici přešvihla a že se tím během nejspíš dorazím. A taky že jo.

Hele a to jsem se ještě chtěla zeptat: Nevíte, jak dostat chřestýše z plic? Už jsou celkem otravní...