Centrální Kuba

Sierra del Escambray je nejkrásnější kubánské pohoří. Je to také

pravděpodobně jedno z nejnádhernějších míst, které

můžete na Kubě vidět. Městečka z koloniálních dob a dech beroucí

příroda – to je spojení, které se vám vryje

hluboko do srdce.

     Národní park Topes de Collantes v Sierra del Escambray

V oblasti centrální Kuby jsme měli strávit dva dny. Byla to mezizastávka při přejezdu z domorodého jihu na turistický sever. Nejprve se mi to zdálo jako zbytečná ztráta času, který bychom jinak mohli prolenošit na pláži. Nakonec to byly snad ty nejúžasnější dva dny, které jsem na ostrově svobody strávila. Jestli se tam ještě někdy podívám, a to doufám ano, protože už jsem si pořídila keramického čuníka, kterého jsem pojmenovala Jakub, a kterého poctivě krmím, určitě budu chtít znovu strávit kus své dovolené uprostřed pohoří Escambray.

Cienfuegos

První zastávka v této oblasti byla v malebném městečku Cienfuegos, což česky znamená „tisíc ohňů“. O vzniku názvu města se přou dvě legendy. Ta první praví, že městečko vděčí za své jméno stovkám požárů, které vzplanou v jeho nejbližším okolí. Ta druhá, věrohodnější, tvrdí, že název města vznikl na počest revolucionáře Camilla Cienfuega. Jakkoli se zdá ta druhá verze pravděpodobnější, trocha pravdy je i na té první, protože při odjezdu z tohoto krásného městečka jsme viděli na polích, plantážích a stepích několik rozlehlých požárů.

Centrum města mě okouzlilo svými pravoúhlými dlouhými ulicemi a neoklasickými domy v úžasných pastelových barvách. Prošli jsme se po pěší zóně až na Parque José Martí – jedno z největších náměstí na ostrově. Celé náměstí je tvořeno úchvatnými budovami a jeho perlou je skvostná koloniální budova Teatro Tomás Terry. Zaručuji, že architektura města si vás zcela podmaní.

                                                                                                Náměstí v Cienguegos

Trinidad

Trinidad je nejnádhernějším městem celé Kuby. Staré město získalo od UNESCA titul „Místo světového dědictví“ pro svou úžasnou španělskou koloniální architekturu. Uličky Trinidadu jsou nezvyklým způsobem dlážděny, proto na nich nenarazíte na téměř žádné dopravní prostředky. Centrem starého města je Plaza Mayor – kouzelné náměstí s vesele pomalovanými popelnicemi, zdobeným zábradlím, kovovými sochami chrtů, které jsou v záři slunce rozpáleny na nepříjemnou teplotu (kdybyste se na nich chtěli fotit jako já) a kostelem Iglesia de la Santísima Trinidad na jeho severní straně. Kousek od skromného kostelíka se v areálu bývalého kláštera skrývá Museo Nacional Lucha Contra Bandidos (Národní muzeum boje proti banditům), který vám nabídne překrásný výhled na všechny strany z věže zvonice, která je vyobrazena na kubánském 25 centavos.

                                                                Předloha a 25 centavos

Na jih od tohoto náměstí jsme narazili na uličku, která zde plnila funkci tržnice. Po obou jejích stranách se nacházeli stánky, které turistům nabízeli šperky z přírodních produktů jako třeba semínek z melounu, hračky vyráběné z plechovek od nápojů, sošky ze dřeva, ručně vyráběné krajkové halenky, kabelky a klobouky a samozřejmě všudy přítomnými suvenýry s portréty hrdiny revolucionáře Ernesta „Che“ Guevary.

Těsně předtím, než jsme nastoupili do autobusu, který už na nás čekal, potkali jsme známé našeho průvodce a ti nás pozvali k sobě domů. Pohostinně nás provedli domem, seznámili se všemi členy rodiny, nabídli nápoje. Tento zážitek v nás ještě umocnil dojem přátelství zdejších lidí.

                                           Plaza Mayor

Topes de Collantes

Národní park v srdci Sierra del Escambray mi poskytl ten nejlepší a nejhlubší zážitek, navzdory tomu, že jsme v něm strávili jen několik hodin. Ruský truck nás vyvezl doprostřed divoké přírody a odjel. Nás čekal asi pětikilometrový výlet džunglí. Místní průvodce byl přímo studnicí vědomostí o zdejší fauně a floře a každých padesát metrů nás zastavoval u nějaké zajímavosti a podělil se s námi o své znalosti. Přibližně ve čtvrtině cesty jsme narazili na půvabné vodopády, které v kombinaci se smaragdovou zelení zdejšího pralesa působily skutečně pohádkově. Na tomto místě jsme dostali možnost pokračovat v cestě dále úzkou stezkou nebo přímo vodou. Ti, co zvolili cestu skrz vodou, nelitovali. Doteď považují těchto dvě stě metrů za to nejlepší, co na Kubě zažili. Já s několika ostatními jsem raději zvolila méně dobrodružnou cestu, za to jsme na rozdíl od těch druhých zůstali sušší.

Naše cesty se znovu spojili u magicky krásného jezírka, kam skupina číslo dvě skočila  po hlavě z malého vodopádu a my jsme přišli po můstcích z klád stromů. Poté, co všichni mokří trochu oschli, pokračovali jsme v cestě kolem ananasové farmy až k restauraci uprostřed nádherné přírodní scenérie, kde jsme se naobědvali a kde na nás čekal známý truck, který nás odvezl blíže k civilizaci.

                                                  Vodopády v Topes de Collantes

Manicaragua a Santa Clara

Při našem odjezdu z centrální Kuby jsme ještě absolvovali dvě zastávky. Nejprve jsme na krátkou chvíli navštívili městečko Manicaragua, kde jsme využili nabídky miniexkurze v továrně na doutníky. Viděli jsme všechny fáze výroby a kontroly jednotlivých druhů doutníků. Neuvěřitelně hbité prsty snědých Kubánek válely na podložkách válečky z nasekaného tabáku (mnozí z naší výpravy byli zklamáni, že „šoulání“ doutníků neprobíhá na čokoládových stehnech nádherných karibských perel), které nakonec umně zabalily do jednoho velkého tabákového listu. Jiní doutníky přeměřovali a pomocí válcových forem jim dávali ten správný tvar. Kontrolorky braly každý doutník do ruky a znova posuzovaly jejich kvalitu. Teprve pak doutníky dostaly do rukou ženy, které se staraly o jejich balení. Mezi nepřeberným množstvím jednoho druhu doutníků hledaly ty, co měly nejshodnější barvu. Na ty pak navlékly papírové prstýnky a balily je do dřevěných krabiček a prokládaly je cedrovým dřevem.

Druhá zastávka byla ve městě Santa Clara. Toto místo je proslavené místem posledního odpočinku revolučního hrdiny Che Guevary. Tady se konala poslední bitva, tady Che a jeho muži přepadli obrněný vojenský vlak. Nemohli jsme nenavštívit Plaza de la Revolución Ernesto Guevara. Dominantou tohoto náměstí je obrovská socha Che v jeho vojenské uniformě a hned pod ní se nachází muzeum a mauzoleum. Museo Histórico de la Revolución dokumentuje život Che a průběh revoluce. V mauzoleu je Che pohřben společně se svými muži. Všichni padli v bitvě v Bolívii v roce 1967 a jejich ostatky byly navráceny do země v roce 1997.

Po této poslední zastávce opouštíme centrální Kubu a já doufám, že jsem tady nebyla naposledy.

 

                                                 

      

                                                                         Výhled ze zvonice v Trinidadu

                                                                                                       Dechberoucí jezero v Topes de Collantes