Věneček s kuřátky

Tato jarní dekorace mě napadla před pár dny, když jsem při vaření narazila na dvě malinká bílá slepičí vajíčka. Proutěný věneček ideální velikosti jsem už měla doma (na podzim jsem ho zdobila chilli papričkami - článek tady), jen jsem z jiné dekorace uzmula trochu umělé trávy a přikoupila kuřátka.

Trávu jsem na korpus připevnila dvěma háčky z drátku, aby se dala snadno sundat. Na ni jsem přilepila lepící pistolí skořápky a do nich kuřátka, aby vypadala jako právě vyklubaná. A hotovo!

P.S. Včera ráno (27. března) mně to nedalo a fotila jsem naše jarně vyzdobené okno s "jarním" pozadím :o)

Pletený věnec

Do velikonoční výzdoby se mi letos moc nechtělo. Venku není absolutně "velikonočně" a navíc vlastně nevím, kde na Velikonoce budeme. Možná ve vlastním, možná ještě ne a možná se přes velikonoční svátky budeme stěhovat. Do starého se mně výzdoba dělat nechtěla (už se vidím "doma") a v domečku se ještě hodně práší a čeká mě umývání oken a vlastně všeho. Nakonec jsem trochu podlehla a upletla aspoň věnec na dveře.

Věnec je spletený cop ze tří "pomlázek" z vrbového proutí. To jsem si vybrala, protože je téměř po celé délce stejně tenké; narozdíl od prutů, z kterých pletu klasickou pomlázku. Každá "pomlázka" je z osmi proutků. Původně jsem chtěla uplést věnec stejným principem, tedy z osmi kusů, tj. 64 proutků. Jenže v dnešních mínusových teplotách jsem při ořezávání vrb u rybníka málem omrzla, takže jsem rychle změnila názor a rozhodla se splést jen cop. Nakonec se to ukázalo jako lepší varianta, protože věnec ze tří pomlázek je tlustý tak akorát, z osmi by se mi už mnohem hůř splétal.

Jak na pomlázku? Jak už jsem zmínila výše, potřeba je na ni osm proutků cca stejně dlouhých. Ty se svážou na širším konci k sobě. Když pletu pomlázku na "mrskání", je potřeba ještě udělat rukověť: širší prut se rozřízně podélně a jednou půlkou se omotají pruty do výšky asi 10 cm. Pruty se rozdělí na dvě poloviny a rozprostřou se do roviny. Z pravé části vezmeme vnější krajní prut a vrchem ho vedeme na druhou půlku. Tam ho provlečeme prostředkem (mezi druhým a třetím prutem) dolů a spodem vrátíme zpět do pravé části, ale na vnitřní kraj (tím se nám vpravo poslední prut stal prvním). Totéž provedeme s vnějším krajním prutem z levé části: horem doprostřed pravé půlky, provlečeme mezi druhým a třetím a spodem zpět na vnitřní kraj (a první prut se tak stane čtvrtým). Zní to hrozně komplikovaně, ale je to v podstatě jednoduché. Namalovala jsem obrázek, kde je to snad lépe "stravitelné" - odkaz je tady. Pravá a levá strana se pravidelně střídají až do ideální délky pomlázky, pak stačí jen svázat.

Třetí pomlázku jsem pletla z trochu tenčího proutí, tak jsem se rozhodla, že poprvé zkusím větší počet proutků. Místo osmi jsem si jich vzala dvanáct (počet musí být dělitelný čtyřmi). Ze začátku jsem měla trochu problém s udržením proutků ve správném pořadí, ale jakmile se dostanete tak daleko, že je každý proutek aspoň jednou propletený, už drží pozici sami a stačí jen přidržovat ty vnitřní kraje, které jsou zapletené jako poslední. Je to hezky vidět na fotce nahoře (a důkaz je taky to, že už jsem mohla jednou rukou fotit:).

Takhle vypadají spletené pomlázky. Ta ze dvanácti tenčích je úplně vpravo.

Cop z pomlázek jsem stočila do kolečka. Záměrně jsem jednu pomlázku obrátila: cop byl pak přibližně stejně široký po celé délce a zbytkové proutí pak čouhalo na obou stranách. Věnec jsem svázala zelenou mašlí a trčící proutky jsem potom do něj postupně vplétala, až jsem získala vcelku uhlazený pravidelný kruh.

Věnec jsem ozdobila plastovými vajíčky, které "nakoupil" Štěpánek :o) Nakonec zůstala otázka, kam ho pověsíme. Nejspíš na balkonové dveře domečku, ale nevím, nevím, co nám s ním udělá vítr (naše jarní nemrznoucí kytice má sice "protivětrové" opatření, avšak ne "protivichrové", takže nám neustále někde poletuje). Třeba se ale konečně počasí umoudří, podívá se do kalendáře a zjistí, že už je vlastně jaro.

Podložky pod horké hrnce

Před nějakou dobou donesl tatínek z práce Štěpánkovi a mně vzorník překližky v dřevěné krabičce. Krabičku na poklady, vzorky jsme si nechali na různé vyrábění. Některé kousky byli hezké a schovali jsme si je na cedulky a obrázky, jiné vzorky (voděodolná překližka) se nám moc nelíbily. Právě ty jsem si teď vzala na jedno vyrábění bez prcka, protože velikost překližky vyhovovala mému nápadu.

V knížce Ze starého nové od Lucie Dvořákové ze série Topp jsem viděla návod, jak opravit nebo zkrášlit staré porcelánové nádobí pomocí rozbitého kusu nádobí nebo kachliček. Tento nápad jsem si přizpůsobila a rozhodla se vyrobit si odkládací podložky pod horké hrnce.

Na domečku se nám zrovna buduje a obkládá koupelna, takže jsem měla k dispozici spoustu kousků obkladů a dlažby. S rozbíjením na menší kousky mně s obrovským nadšením pomohl Štěpánek.

Kousky kachliček jsem na voděodolnou část překližky přilepila tavnou pistolí. Namíchala jsem si spárovací hmotu, kterou jsem si "půjčila" od manžela. Nepoužívanou umělohmotnou stěrkou jsem zaspárovala mezery mezi jednotlivými úlomky. Šlo mi to překvapivě od ruky, na to, že nejsem zrovna zručný typ. Hmotu jsem upravila navlhčenou houbičkou na nádobí - spáry tak dostaly uhlazenější vzhled a zároveň jsem trochu očistila střepy.

Asi hodinu jsem nechala spárovací hmotu zaschnout a znovu jsem jednotlivé podložky omyla. Po nějaké době, až byly spáry úplně suché, jsem provedla ještě finální umytí. Jedna z podložek (ta úplně první) je dělaná jen z bílé a světle zelené obkladačky a společně se světle šedou spárovací hmotou působí dost jednolitě, tak jsem ještě barvou na sklo domalovala pár tmavých ozdůbek (také odkoukané z Toppu Ze starého nové).

Osobně se mi nejvíc líbí podložka dělaná jen z černých střepů (kvůli kontrastu tmavých úlomků a světlých spár).

Váza

Před pár dny jsme se Štěpiskem vyrobili jarní kytici z lepících pásek (článek zde), kterou jsme chtěli postavit z venku na okno, aby náš domeček vypadal už aspoň trochu obydleně a "jarně". Proto jsme si hned druhý den vyrobili vázu, do které jsme kytici mohli dát a které by nám zároveň nebylo líto, kdyby ji vítr sfoukl a rozbila se.

Vzali jsme klasickou zavařovací 0,7 l sklenici a tu jsme celou pomalovali žlutou temperou. Po uschnutí jsem chtěla malovat květiny a protože Štěpánek chtěl moc pomáhat, nakonec jsem mu přinesla ještě jinou skleničku, kterou si pomaloval úplně sám. 

Prcek si nejdřív pomaloval celou skleničku červenou barvou a po uschnutí přimalovával barevné puntíky a čáry - dlužno říct, že jsem mu do toho vůbec nezasahovala a celé je to dílo pouze jeho rukou a fantazie.

Já jsem zatím domalovala bílé, zelené a oranžové kvítky a začala jsem přemýšlet nad připevněním na okno. Parapety zvenku zatím nemáme, jen holé cihly, ale úzký proužek, kam bych sklenici nepostavila. Nakonec jsem hrdlo těsně omotala pevným vázacím drátem a zezadu jsem konce drátu připevnila na dva dlouhé hřebíky.

Hřebíky jsem zasunula do cihel a váza tak pěkně drží na zdi těsně pod oknem. Ještě jsem do vázy nasypala trochu písku, do kterého jsem zapíchala špejle od kytice, protože je velmi lehká a hned by uletěla.

První zatěžkávací vichr váza ustála bez poškození, kytka spadla pod okno. Navíc jsem si dnes uvědomila, že tempery, jakožto vodou ředitelné barvy, se nám pravděpodobně při prvním dešti (nebo sněhu, jak se tak dívám z okna) smyjí, takže vázu ještě přetřu bezbarvým lakem, aby byly barvy trochu odolnější.

Štěpánkovu vázičku máme zatím na stole, chystám se do ní koupit (nebo vyrobit) malou umělou kytičku, pak si s tím ozdobí svůj stoleček.

Jarní "nemrznoucí" kytice

Dlouho jsme se Štěpánkem nic nevyráběli. Většinou jsme teď v poslední době pracovali s modelínou nebo se učil vymalovávat (konečně vzal zase na milost pastelky). Anebo jsme využívali prvních teplých dnů a byli jsme venku.

Zimní výzdoba už je dávno uklizená, jarní jsme kvůli blížícímu se stěhování jen odbyli papírovými květinami v okně (jsou v tomto článku) a v budoucím domečku se ještě hodně práší, takže tam jsme výzdobu zatím dělat nechtěli. Jenže - zima ještě trochu z posledních sil vystrkuje drápky, tak chceme přivolat jaro. Navíc se blíží Velikonoce a loňská výzdoba je v bůhví které krabici nastěhovaná na půdě. Tak jsme aspoň na okno v novém domečku dali květináč s jarními květinami z minulého roku a čekáme, jestli se některá probere i letos. Ale okna na východ jsou zároveň okny do zahrady, tak jsme chtěli udělat i nějakou z ulice viditelnou ozdobu. Rozhodli jsme se pro kytici květů z barevných lepících pásek - ta nám v případě nočních mrazů neuhyne, v těchto dnech jí hrozí maximálně odfouknutí severákem.

Původní nápad je z Kouzelné školky, ale poněkud jsme si ho poupravili. Potřeba jsou jen lepící pásky, špejle a nůžky.

Jak si pozorný čtenář možná všimne, na stolku je mezi lepícími páskami černá, která pak ve finální kytici není . To je proto, že jsme všechny tyto lepící pásky dnes "znárodnili" ve strejdíkově skříni. Já jsem na stolek nachystala jen ty, které jsme chtěli použít a mezitím, co jsem šla pro špejle a nůžky, tak tam Štěpis propašoval i tu černou a já jsem si toho všimla až teď :o)

Postup je jednoduchý: z barevné pásky ustřihneme libovolnou délku (my jsme střihali cca metr) a pásku pak zašmodrcháme do zmačkance (vskutku odborný popis, co?). Nám se po dvou nezdařených pokusech (moc nahusto namačkané) osvědčilo páskou mávat a třepat tak dlouho, dokud se nezamotá sama. -tohle je fáze, která je ideální pro děti prckova formátu- Pak jsme jen ručně poupravili tvar a připevnili na špejli.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé květy pořád lepí, doporučuji při odkládání do vázy rovnou uspořádávat do finální podoby.

Kytici máme v plánu umístit do vlastnoručně vyrobené vázy ze zavařovačky (aby nám jí nebylo líto, kdyby ji vítr venku zfouknul a rozbila se).