Milostivá ztratila rukavičku?

Na jednu zimní barevnou rukavičku budete potřebovat: tvrdý papír, voskovky různých barev, černou tuš, štětec, nůžky a párátko (nebo ostrou špejli).

Z tvrdého papíru si vystříhneme tvar rukavičky "palčáku" (můžete použít šablonu z rukavičkového věnce nebo si namalovat svoji). Celou vrstvu rukavice pomalujeme pestrobarevně voskovkama (důležitá je opravdu silná vrstva vosku). Poté zamalujeme dobře černou tuší a necháme uschnout.

Po uschnutí ostrým předmětem (párátkem, špejlí...) vyrýváme do tuše obrazce, čáry, spirály, klikyháky... Co se nám zamane.

Zimní svícny

Na podzim jsme se Starším a jeho kamarádkou vyráběli podzimní svícny. Další svícny jsme neplánovali, ale v prosinci vytvářel prcek ve školce zimní svícen. Vypadal moc hezky, tak jsme dva stejné vyrobili babičkám na Vánoce. Štěpánek ten svůj ze školky pak přinesl domů, ale protože ho bohužel rozbil, vyráběli jsme ještě jednou.

Hrdlo skleničky je omotané tenkým drátkem (použili jsme včelařský) s navlečenými barevnými korálky. Skleničku jsme pak natřeli univerzálním lepidlem a vyzdobili vločkami a sněhuláky (z raznic) v bílé a tyrkysové barvě.

Mrazivé okno

Nikdy by mě nenapadlo, jak hezký efekt "mrazivého okna" dokáže udělat obyčejná klovatina a modrý inkoust...

Potřebova je jen: čtvrtka tvrdého papíru, barevný papír na rám, klovatina, modrý inkoust, tlustý a tenký štětec a nůžky.

Nejprve jsme natřeli čtvrtku lepidlem. Po celé jeho ploše a dostatečným množstvím. Pomohli jsme si tlustým štětcem. Čím víc je na papíru klovatiny, tím větší budou mrazivé květy. Pak jsme tenkým štětcem kapali na papír inkoust. Pro velké rozpití jsme na pár vteřin položili štětec na papír, pro menší jsme jen tak na papír štětcem "ťukli".

Dokud lepidlo ještě lepilo, vystřihli jsme z barevného papíru pásky na okenní rám a přilepili je. Pak už jen stačilo nechat dobře zaschnout.

Sněžný obrázek moukový

Velmi jednoduché a kluky čarování s moukou hodně bavilo :)

Na libovolný barevný papír (lepší je tmavý) namalujeme obrázek.Části, které chceme mít zasněžené, přetřeme štětcem namočeným v lepidle. Posypeme moukou, necháme trochu zaschnout a přebytečnou mouku vyklepeme.

Krmítko pro ptáčky

Před dvěma lety na Vánoce dostali moji chlapi od Ježíška polotovar ptačího krmítka. Hravě si ho složili, ale s výtvarnou stránkou a zdobením nechtěl ten nejstarší mít co do činění. Loňskou zimu jsme na krmítko úplně zapomněli a letos při vánočním úklidu jsem ho našla ve sklepě, tak jsme se na něj vrhli.

V lékárně jsme si koupili stovku špachtlí a Starší dostal na výběr: uděláme střechu z celých špachtlí nebo jen z konců, aby to vypadalo jako tašky? Jak vidíte, vybral si tu náročnější variantu. Takže nastalo dlouhé období, kdy jsem jen uřezávala špachtlím oblé konce. Poté jsme je přilepili na střechu univerzálním lepidlem. Zbytky špachtlí jsme polepili stěny, měla jsem ideu, že to bude vypadat jako srub. No...

Akrylovými barvami jsme krmítko pomalovali: okna, dveře a hnědou jsme natřeli střechu i stěny "z klád". Na hnědou barvu jsme ještě nanesli bílou patinu, vypadá to opravdověji.

Pak už zbývalo jen do krmítka nasypat semínka a najít pro něj vhodné místo. Nejlepší umístění se ukázalo na udírně. Je to dost daleko od domu, aby se ptáčci osmělili a dost vysoko na to, aby klučíci z okna dobře na ptactvo viděli.

Papírová vločka

Papírovou vločku jsme se naučili s prckem vyrábět na předvánoční dílničce v místní klubovně pro děti. Je překvapivě docela jednoduchá.

Potřebovat budete: 6 libovolně velkých papírů čtvercového tvaru (a libovolné barvy)

pravítko, tužku, nůžky

lepidlo a sešívačku

případně ještě šňůrku na pověšení

Každý papír úhlopříčně přehněte na čtvrtinu a na vzniklý rovnoramenný trojúhelník si namalujte šablonu na stříhání podle následujícího vzoru: u jedné odvěsny asi centimetrové odsazení a pak 5 (přibližně, záleží na velikosti papíru) pravidelně odsazených rovnoběžek k odvěsně.

Rovnoběžky nastřihněte až po odsazení u odvěsny, papír opět rozložte na čtverec a vzniklé nástřihy slepujte k sobě střídavě na jedné a na druhé straně.

Až budete mít všech šest dílů nastříháno a slepeno, slepte je na jednom konci k sobě a prostředky k sobě secvakněte sešívačkou. Chcete-li přidat šňůrku na pověšení, vložte ji mezi dva díly před secvaknutím.

Krmítko s ptáčky

Dostali jsme s prckem sáček slunečnicových semínek do krmítka pro ptáčky. Ale krmítko 3D ještě nemáme hotové, tak mě napadlo, že si uděláme dvourozměrné krmítko.

Vytiskli jsme si pár obrázků ptáčků, kteří jsou v českých krmítkách častými hosty (na poměry tělíček nehleďte), namalovali krmítko a nalepili na něj ptactvo. Potom jsme potřeli lepidlem a posypali slunečnicí podlahu krmítka, dopsali jména ptáků a přimalovali větev. Hotovo!

Ptáčci jsou k dispozici ke stažení zde.

Koš plný jehličí

Před svátky jsem si donesla spoustu chvojí na pichlavé květináče a dost mi toho zbylo. Bylo mi líto je jen tak vyhodit, tak jsem vymýšlela, jak je zužitkovat.

Napadlo mě jimi vyzdobit košík, který jsem použila už na koš hojnosti. Koš jsem jednotlivými větvičkami vystlala a různě obtočila a nakonec jsem ho dozdobila šiškama, kaštanama, ořechama a chilli papričkama.

Pichlavé květináče

Na jaře jsem si koupila závěsné květináče na okna, ale zatím jsem pro ně neměla využití. Tak jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas, aby taky něco odpracovaly :o)

Z procházky jsem si přinesla spoustu jehličí a bobulek, tak jsem větvičky nastříhala na potřebnou délku a rozdělila je do květináčů. V každém byla snítka borovice, túje, smrku, jedle, cesmíny a větvička s černýma bobulema. Pak jsem je ještě dozdobila šiškama nebo chilli papričkama.

Bohužel jsem nepočítala s extra fujavcem, který kolem našeho domku v prosinci řádil několik dní, takže ozdobičky uletěly, větve taky trochu prořídly a fotila jsem to samozřejmě až už to bylo větrem očesané. Prvních pár dní to bylo mnohem hezčí.

Zimní dekorace Pingu

Když jsme sundali vánoční výzdobu, zůstalo nám na dveřích do pokoje prázdné místo po vláčku plném dárků. Když jsem večer nemohla usnout, přemýšlela jsem, co vytvořit. Vloček máme doma spoustu, sněhulák se u nás taky nějaký najde a jinak toho se zimní tématikou moc není. A pak mě napadl tučňáček Pingu. Štěpánek si ho poslední dobou oblíbil (mají toho hodně společného a hlavně jsou oba "odnej báška").

Napadlo mě udělat Pingu (nebudu to skloňovat, pak se v tom ztrácím, vzhledem k tomu, že jeho sestřička se jmenuje Pinga) a jeho kamaráda tuleně posuvného, aby si s ním mohl Štěpánek hrát. Všechno jsem chtěla vyrobit z papíru, ale než jsme začali vyrábět, dočetla jsem se o zajímavém materiálu - pěnové gumě Moosgummi. Chtěla jsem ji vyzkoušet a pokud možno hned, tak jsem si ve výtvarných potřebách koupila černou, bílou, oranžovou a šedou. Šedá měla být na tuleně, ale bohužel neměli světle šedou, jen tmavě šedou, takže tuleň vypadá taky jako černý. Pěna se prodává ve dvou variantách - lepící a nelepící. Já jsem si koupila všechny barvy nelepící, ale třeba bílou jsem klidně mohla lepící, byla jen na bříško, které jsem pak stejně musela k tělíčku přilepit.

Iglú a Pinga jsou z papíru, malované pastelkami (iglú vymalovával Štěpisek, konečně vzal zase pastelky na milost).

Pingu s tuleněm dostali navíc pásky z tvrdého papíru, kterými se s nimi dá pohybovat. Všem postavičkám jsme nakonec přilepili pohyblivé oči. Ještě dodělat sněhovou závěj, která bude "pódiem" pro cestující postavičky a bylo hotovo. Vyráběli jsme asi dvě odpoledne.

Šablona na tučňáčka je k dispozici tady a na tuleně zde. Iglú s Pingou je obkresleno podle jedné omalovánky, ke stažení tady.

Zapichovací sněhulák

Dlouho jsme byli s prckem oba nemocní, tak se nám do tvoření moc nechtělo. Ale dneska budeme sundávat vánoční výzdobu a odstrojovat stromeček, tak jsme si chtěli vyrobit nějakou zimní dekoraci. 

Navrhla jsem Štěpiskovi papírového sněhuláka, protože to málo sněhu, co letos zatím bylo, jsme si neužili, protože jsme byli nachlazení. Ani sáňkování, ani stavění sněhuláka.

V okně máme nalepené vločky, takže další varianta, která mě napadla, byl zapichovací sněhulák. Chtěla jsem oboustranného sněhuláka, abychom ho mohli dát do okna a dělal parádu zvenku i zevnitř.

Výhodou bylo, že všechno potřebné jsme měli doma, takže jsme mohli s výrobou začít hned. U nákresu těla jsme si trochu pomohli hrnkem a skleničkama, což Štěpánka zaujalo a málem jsme kreslili jenom kolečka :) Když jsme vystřihli dvě těla na slepení sněhuláčka, začali jsme přemýšlet, čím ho vyzdobit. Na hlavu jsem mu chtěla nasadit hrnec, tak Štěpis vybral barevný papír, z kterého jsme ho vystřihli. Vybral dobře, protože ve stejné zelené mám i klubíčko vlny (jedno jediné), tak jsme z vlny udělali uši na hrnec.

Teprve potom mě napadlo, že nemáme žádné ruce. Ideální by byly větvičky, ale venku už byla tma a zima a vůbec... :) Pak se prckovi povedlo zlomit špejli, na kterou jsme chtěli sněhuláka přilepit a bylo vyřešeno. Na dva kousky špejle jsme navázali pár kousků režného provázku a vznikla nám dvě malinká košťátka. Zhruba v tomto okamžiku to Štěpánka přestalo bavit, tak si šel za tatínkem číst knížku. Že jsem to tvoření mohla rozdělit na dva dny mě napadlo až mnohem později, takže jsem pokračovala sama. Namalovala jsem na tělíčka obličeje a pustila jsem se do slepování - lepidlem jsem přilepila kastróly na hlavy, izolepou jsem připevnila na jednoho sněhulajdu zezadu košťata, špejli na zápich a vlněný uši. Pak jsem lepidlem spojila oba sněhuláky dohromady. Asi dobře, že u toho Štěpis nebyl, protože sama jsem byla od lepidla až hrůza. 

Celé veledílo jsem dala trochu vyschnout na topení a když jsem se odlepidlovala, natrhala jsem si vatu na sníh. To už klučíka zase zaujalo, tak jsme sníh na obě strany sněhuláka nalepovali spolu (tentokrát to se to povedlo bez ulepení nás obou:)

Zatím čeká na svou chvíli v kelímku s ulitama, ale dneska nebo zítra už povalí do okna.