Návrat v čase do druhé půlky devadesátých let s číšnicí a spisovatelkou Casey. No, spíš číšnicí než spisovatelkou, jak to vypadá.
Na knížku jsem se hrozně moc těšila, k mojí škodě, protože těšením jsem si přivodila přehnaná očekávání, která román bohužel nenaplnil. Je to milý, nekomplikovaný příběh o mladé ženě, velkých snech, velkých trápeních a životních trablech. O naději, dvou mužích, kdy sami (no, přiznejme si to - spíš samy) nebudete vědět, kdo je pro Casey ten pravý - nebo spíš který ten pravý není.
Hlavní hrdinku a celý její příběh bych přirovnala k takové průměrné holce od vedle - nesednete si z ní na zadek, ale ani neurazí.
Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, vracet se k ní nicméně nebudu. Doporučuju? Doporučuju nečekat moc a nebudete zklamaní - ideální nenáročné oddechové čtení.
Děkuji nakladatelství Jota za recenzní výtisk.
Léto 1997. Jedenatřicetiletá Casey se cítí ztracená. Trápí ji žal po smrti matky i nedávný krach milostného vztahu. Namísto slibné golfové kariéry teď pracuje jako servírka v restauraci na Harvard Square a bydlí v pronajatém zatuchlém kamrlíku. Šest let rozepsaný román také stále nikam nevede, dluhy rostou, přátelé a vrstevníci se vdávají, žení a zakládají rodiny, jen ona si na podobnou cestu životem připadá jaksi nepatřičně, protože stále lpí na něčem, čeho se většina jejích přátel už vzdala: na odhodlání žít tvořivě.
Potom se Casey seznámí s milým a hezkým Silasem, který její zájem opětuje. O pár týdnů později však vstoupí do života Oscar, který je o poznání starší, má dva syny a kupu starostí, uhrančivý, zvláštní. Milostný trojúhelník je na světě a Casey se v něm zmítá mezi dvěma velmi odlišnými vztahy, z nichž každý nabízí velmi odlišnou budoucnost. A ten román přece taky musí dopsat…
Žádné komentáře:
Okomentovat