Jeden den pozdního podzimu jsem zatoužila po květinové broži. V mé idee vypadala jako vlčí mák. Netrvalo dlouho a sehnala jsem si potřebné propriety a vrhla se na to.
Nejprve jsem zkoušela květiny z šifonu. A protože jsem tak trochu megaloman, nemohla jsem udělat jen jednu, ale MOC. V květinářství a metráži jsem si nakoupila různé šifonové látky a mašle, ze kterých jsem vystřihla kolečka cca 7 cm v průměru. Na jednu kytku jsem potřebovala 8 nebo 12 koleček (podle tloušťky šifonu).
Každé kolečko jsem po obvodu přiblížila k plamínku svíčky, aby se roztřepené kraje zatáhly a zatavily. Poté jsem je naskládala na sebe a sešpendlila. Skládat na sebe se můžou buď pravidelně nebo trochu rozházeně, jak jsem to udělala já. Květ se potom zdá trochu plastičtější.
Kolečka jsem sešila k sobě. Zespodu jsem k nim přišívala zavírací špendlík vhodné velikosti a shora ladící korálky jako střed květu. Některé kvítky jsem nechala jednobarevné některé barvy jsem prokládala bílým šifonem.
Prckovi se brože moc líbily, pomohl mi udělat jeden vlčí mák a jednu bílou květinu se zeleným středem pro babičku a tetu Radku jako dárky na Vánoce. Když jsem po svátcích dělala další dávku broží na objednávku po rodinné sešlosti, řekl, že by chtěl taky jednu kytičku na bundičku do školky. Chvilku jsem váhala, Je to přece jen trochu moc holčičí záležitost, tak aby se mu ve školce nesmáli... No, nakonec jsem mu jednu malou bílou taky spíchla s tím, že ho třeba přesvědčím, aby ji do školky nenosil.
Pořád mě lákalo, zkusit nějaké květinové brože i z látky, tak jsem jednou požádala svou tetu, která hodně šije, jestli by mi neschovávala odstřižky. Dostala jsem jich za pár dní plnou igelitovou tašku s objednávkou květin. Z modré "mžouraté" látky má sestřenka letní šaty, tak si přála stejnou brož, růžovo-černo-bílou si teta ušila halenku, tak chtěla takovou kytku. Druhá sestřenka si přála nějakou šifonovou, tak jsem jí vybrala neutrální bílou, aby se jí hodila ke všemu. Stejné jako pro tetu a sestřenici jsem udělala i pro sebe plus ještě zelenou.
Z látek bylo brožování trochu horší. Látky se většinou špatně stříhaly a ještě hůř zatavovaly nad plamenem. Jedna látka se opalovala tak špatně, že jsem se během příprav těch dvou broží několikrát popálila. Můžu na rovinu říct - nechtěla bych mít na sobě něco z tohoto materiálu a octnout se v blízkosti požáru...
Pro brože jsem našla ještě další využití. Koupila jsem si v papírnictví hnědou velkou gumičku do vlasů, na kterou jsem brož připnula a nosím ji jako čelenku.
Další varianta nošení se objevila hned vzápětí - brož na gumičce nosit jako šperk na krku.
Žádné komentáře:
Okomentovat