Flashback

Vytírám zem v jídelně kolem stolu a najednou mám záblesk. Vidím a slyším samu sebe před x lety, jak říkám, že mi nebude vadit uklízení celého domu, jen když už budeme bydlet...
Nikdy jsem nebyla blíž syndromu vyhoření než teď.
Teď, kdy den co den opakuju ty stejné úkony úklidu a vím, že to za chvilku nebude poznat.
Že zítra to budu dělat znovu.
A že nikdy nejsem hotová.
Že se přes ty stále se opakující činnosti nedostanu k jiným úkolům.
Že sotva skončím, můžu začít znovu.
Perpetuum mobile.