Tereza Zuzana: Kuba - ostrov svobody

Tak trochu „Sever proti Jihu“, tak trochu „Jako

kočky a psi“

Capitolio v Havaně

Kam oko dohlédne, najdete alespoň jednoho amerického veterána,

jednu palmu, jeden doutník, jednu lahev karibského

rumu, jeden portrét Che Guevary, jednu nádhernou kubánskou

dívku a jednoho česky mluvícího Kubánce. To je Kuba. Ostrov svobody,

který se stal vězením.

Jih (psi)

Už několik kilometrů se okolo silnice míhají plantáže, palmy či pomníky. Sem tam se náš autobus na poměrně široké a kvalitní silnici mine s protijedoucím náklaďákem plným lidí, sem tam s osobním automobilem s MODROU poznávací značkou. Ta značka dává jasně na vědomí, že ve voze jedou turisti, kteří si auto pronajali. Ten náklaďák je vlastně místní autobus. Ty pomníky připomínají smrt 117 zemřelých emigrantů – důsledek neúspěšné invaze v Zátoce sviní.

Pláž Cenote Mar

Přijíždíme do Playa Giron v provincii Zapata. Nachází se zde jeden ze dvou hotelových komplexů na tomto poloostrově. Vesnička je roztahaná, nuzné domky se střídají s těmi honosnějšími. Rozlehlý hotel na pláži je tvořen z několika desítek bungalovů. Větší procento z nich už je neobyvatelné. Není to až takový problém, hotelovými hosty je kromě naší dvacetičlenné skupiny potápěčů jen skupina asi deseti ornitologů. Pro tyto dvě rozličné seskupení nadšenců jsou zde ideální podmínky. Oni denně navštěvují bahnité hnízdiště vzácných ptáků, my podvodní chrámy ticha a všichni oceňujeme ten božský klid, tu absenci klasického turistického ruchu a hluku. Jenom polehávající psi občas přijdou a loudí pohlazení nebo pamlsek.

V blízkosti Playa Girón se vyskytují velmi vzácné potápěčské lokality – tzv. cenoty. Jsou to jeskyně nebo jezírka, v nichž se chladná sladká voda v horní části míchá s teplejší slanou vodou, která sem ve spodní části vniká puklinou z moře. Přibližně v hloubce šesti metrů se nachází směs těchto vod, které se říká BRAKICKÁ voda. Tyto podivuhodné jeskyně se nachází kromě Kuby také v Mexiku a v Chorvatsku.

Na soužití s příjemnými domorodci, hbitými gekony, kraby všech barev a všudypřítomnými psy se dá rychle zvyknout. Hned druhý den ve mně pěticentimetrový krab v záchodě nevyvolá paniku, ale soucitně mu nabídnu klacík, kterého se klepítky přichytne a já ho pak odnesu na svobodu. Beztak se o něho maminka už bojí. První pohled na gekona se zakrouceným ocáskem, který mi proběhl pod nohama, způsobí, že se chystám popadnout nevybalené zavazadlo a odletět okamžitě zpátky do civilizované Evropy. V šeru vypadal jako štír. Mého druhého gekona už jsem vídala s nadšením. Jsou to nádherní drobní ještěři, kteří navíc chytají otravný hmyz. Místní obyvatelé jsou příjemní snědí lidé, z nichž většině zajišťuje obživu právě hotel. José Rodriguez Lopez pracoval za socialismu několik let v Čechách a umí bravurně česky. Hotel jej zaměstnává jako neplnohodnotného průvodce turistů (nemá vysokou školu). Jeho žena Lucy, která také pracovala u nás, je hotelovou uklízečkou. Protože se oba práce nebojí, patří jim pěkný přízemní domeček, kam nás srdečně pozvali. Jejich velkým přáním je aspoň ještě jednou v životě navštívit Česko. Jenomže – tak bohatí nikdy nebudou.

I fauna a flora karibského moře se předvedla v plné kráse. S napjetím jsme mohli sledovat fascinující zápas kraba a ryby, murénu, která s pootevřenou tlamou ostražitě hlídala svou průrvu v korálu, hejno miniaturních rybek, které zahalovaly vrak loďky do oblaku svých těl. Překrásné korály, běloučký písek, tyrkysově modrá hladina a drsně obhroublé kraje skal – Zátoka sviní je srdeční záležitost.

El Cenote Cave (Cenot Ilona)

Sever (kočky)

Naším severním útočištěm je Varadero. Město tisíce hotelů, barů, restaurací, vlastního letiště, poloostrov turismu. Luxus je opakem chudého jihu, pětihvězdičkový hotel na místo jakž takž fungujících bungalovů v Playa Giron. Místo povalujících se psů jsou všude zvědavé kočky. Vyhřívají se na střeše, zakopáváte o ně na cestičkách, procházejí se po pláži. Jak blýskavé proti zašedlému půvabu Zátoky sviní. Přesto mi byl omšelý poloprázdný hotel ve vesničce plné domorodců milejší.

Město je vlastně 17 kilometrů dlouhou nudlí. Na šířku má jen jednu hlavní ulici, na kterou kolmo navazují jednotlivé Calle (ulice). Ty jsou vzestupně číslovány, takže orientace po Varaderu je velmi jednoduchá. Na přepravu však potřebujete nějaké přibližovadlo, pěšky nedojdete v podstatě nikam. My jsme zvolili skútry a na jejich hřbetu jsme se rozhodli dojet z našeho hotelu na jižním začátku Varadera až na severní konec poloostrova. Náš záměr se nám nepodařil, protože na nejsevernějším cípu se tyčil nepřístupný hotel. Za to jsme si na nově vytvořeném molu mohli vyzkoušet naši operativnost za bojových podmínek. Jednomu z nás došel benzín a s pomocí PET lahve a profilu na sádrokarton jsme si však poradili a za nedlouho jsme drandili dál.

Zapůjčili jsme si také vodní skútry a s průvodci jsme vyjeli na fantastickou honičku na hřebenech vln Atlantiku. Ve dvojicích jsme poskakovali na hladině, předjížděli jsme se, fotili jsme se navzájem a riskovali utopení nebo v lepším případě namočení přístrojů. Menší zastávku jsme si udělali na ostrůvku, který byl ze všech stran obrostlý mangróviemi. Z moře se zdálo, jako by celý kousek pevniny byl utkán z kořenů a kmenů této rostliny. Po několika metrech cesty po lávce přes pletence dřevin jsme ale nakonec stanuli na pevné zemi. Nečekaným překvapením nám byl malý zoologický koutek, ve kterém nás ze svých klecí pozorovali stoicky klidní leguáni, krokodýli, želvy, nutrie, plameňáci a krabi.

Zlaté české ručičky

Plánovaný výlet na katamaránu za delfíny nám pokazil silný vítr, vyrazili jsme tedy objevovat hlavní město karibského ostrova – Havanu. Nádherné starobylé město, plné křivolakých uliček, hudby, památek a amerických aut – veteránů. Ale… o tom zas až jindy.