Přání s listem

Starej dědeček (tak s prckem odlišujeme pradědečka od dědečka) má narozeniny, 85 let. Krásný věk. Jenže co darovat? Babičky ještě potěší nějaká fotka vnoučat či pravnoučat, kytka nebo "lapač prachu", ale co chlapovi? Můj děda alkohol moc nepije, kouřit přestal, v jídle se omezuje, tak jsem v koncích. Rozhodla jsem se začít aspoň tím, že mu s klučíkama vyrobíme blahopřání k narozeninám

A protože je podzim, našli jsme si krásný podzimní list, koupili barevnou čtvrtku a vyrobili jednoduché přáníčko.

Čtvrtku jsme přehnuli, aby vzniklo otevírací přání a přední stranu obstřihli zubatýma nůžkama. Na list jsme fixou napsali "Dědečkovi" a list nalepili na titulní stranu papíru. Dovnitř jsme vepsali blahopřání a je hotovo za pár minut.

Pan List

Spontánní nápad z pondělní cesty do školky. Našli jsme s Mladším krásný veliký žlutý list a mě hned probleskl hlavou nápad s namalovaným obličejem. Ten se během krátké chvíle vykrystalizoval do podoby obličeje z přírodnin.

Cestou ze školky jsme s klukama natrhali malé červené bobulky (z něčich živého plotu před domem) na pusu, dubový lístek na nos a dva květy z chryzantémy na oči.

Všechno jsme nalepili na list a pak ještě pana Lista na čtvrtku tvrdého papíru, aby nám dobře držel na síti slávy.

Řetězy

Je podzim a kolem nás je dostatek plodů babího léta. Krom obvyklých kaštanů, ořechů, jablek, hrušek a dýní jsou to i mnou dosud opomíjené šípky, jeřabiny, různé bobule a dýňová semínka. Jednou jsme si vzali na procházku košíčky a začali jsme všechny možné bobulky sbírat a trhat.

Doma jsme si je navlékly na pevnou nit a vzniklými řetězy si ozdobily dveře a okna.

(a zde můžete vidět, že podzimní úprava domu neprobíhá je zevnitř, ale i zvenku:)

Jablíčko s červíkem

Mám dojem, že na podzim se vyrábí nejlépe z celého roku. Tolik materiálů, inspirace, barev a nápadů... A taky víc času, protože je brzo tma, tak už člověku není líto zasednout k vyrábění místo na zahradu.

Podzim je čas sklizně, tak i já se Starším (ovšem za vydatné pomoci Mladšího) jsme sklidili pěkné červeňoučké jablíčko i s lístkem.

Jablko jsem si předkreslili na čtvrtku a pomocí houbičky na nádobí vymalovali červenou temperou (chtěli jsme i žlutou, ale ta vyschla) a hnědou temperou domalovali stopku. Zatímco barva zasychala, vystřihli jsme si ze zeleného papíru dva tenké proužky a kolečko na obyvatele jablíčka.

Z proužků papíru jsme si poskládali harmoniku, na kterou jsme přilepili namalované kolečko s obličejem a po zaschnutí červené jsme hotové červíky nalepili na jablíčko.

Pak jsme si na druhou čtvrtku namalovali lístek a celou jeho plochu jsme natřeli lepidlem a posypali obyčejnou kuchyňskou solí. Pak jsme si vzali vodovky, dostatečně je rozředili vodou a pomocí štětce jsme kapali různé barvy na list. Díky soli se barvy pěkně rozpíjely.

Ještě vystřihnout a hotovo.

Bez elektriky

Že budeme celý den bez elektriky jsem věděla aspoň dva týdny dopředu. Ale vždyť tu elektřinu přes den zas tak moc nepoužívám, tak o co jde, že? To přežiju.

No... Přežila jsem, ale uvědomila jsem si, jak je téměř každá moje činnosti spojená s elektrickým proudem a mnohdy je na něm přímo závislá. Že nevyperu ani neuvařím (elektrický sporák) mi bylo jasné dávno. Že si ani neohřeju jídlo z lednice ani neuvařím čaj či kafe, to mi došlo taky brzo. Ale teprve během odstávky mi došlo, že nefunguje ani lednice, ani mrazák, takže jsem je radši ani neotvírala. Že netopí topení, protože ač vytápíme plynem, kotel je zapojený v elektrice. Že kotel, který je zapojený v elektrice, neohřívá ani vodu do vodovodů, takže se ani neosprchuju, ani neumyju nádobí.

Ba dokonce ani nedoženu resty na blozích, protože ač jsem s výpadkem počítala a dopředu dostatečně nabila telefon i krátkodobě půjčený notebook, i ta blbá wifi je zapojená v síti.

Takže jediné, co jsem včera udělala, bylo to, že jsem uklidila (ale nevysála, ani nic neumyla) a zalezla si za Mladším do postele číst knížku

52 sukní

Dámy a slečny!

Poslední dobou pozoruju, že většina z nás hrozně málo nosí sukně a ještě míň šaty. Není to škoda? Rozhodla jsem se proto, že je budu nosit mnohem častěji - aspoň jednou týdně.

A jak jsem nad tím přemýšlela, napadlo mě z toho udělat hromadnou akci. Vyzvat co nejvíce žen, aby se přidaly k miniprojektu "52 sukní". Pojďte do toho se mnou a noste sukně a šaty co nejčastěji, aspoň jednou týdně.

Přidejte se tajně, v tichosti, soukromně a nenápadně. A nebo naopak, sdělte to světu nahlas, šiřte to mezi ostatní holky, slečny, paní a dámy. A podělte se o svoje kousky ze skříně na sociálních sítích pod hashtagem #52sukní.

Ať je nás v ulicích víc!

Sluníčková zvonkohra

K Vánocům jsem dostala druhý díl od Lucie Dvořákové Originální tvoření pro malá i velká stvoření. Je v něm i návod na výrobu sluníčka - zvonkohry z CD, filcu a alobalu. Původně jsem ho neměla v plánu s prckem vyrábět, ale prcek našel naši starou roztrhanou kupovanou zvonkohru, tak jsme z ní odstřihli cinkací tyčinky, že možná jednou...

Někdy v březnu, když už nám byla doma dlouhá chvíle, jsme se do ní pustili (já vím, je květen, nějak nestíhám indoor aktivity:)

Postup napsat nemůžu, tak aspoň fotku:

To původní od Lucie D. vypadá samozřejmě mnohem líp (i když ta, která mě knihou obdarovala, tvrdí, že to naše je hezčí).