Jarní "nemrznoucí" kytice

Dlouho jsme se Štěpánkem nic nevyráběli. Většinou jsme teď v poslední době pracovali s modelínou nebo se učil vymalovávat (konečně vzal zase na milost pastelky). Anebo jsme využívali prvních teplých dnů a byli jsme venku.

Zimní výzdoba už je dávno uklizená, jarní jsme kvůli blížícímu se stěhování jen odbyli papírovými květinami v okně (jsou v tomto článku) a v budoucím domečku se ještě hodně práší, takže tam jsme výzdobu zatím dělat nechtěli. Jenže - zima ještě trochu z posledních sil vystrkuje drápky, tak chceme přivolat jaro. Navíc se blíží Velikonoce a loňská výzdoba je v bůhví které krabici nastěhovaná na půdě. Tak jsme aspoň na okno v novém domečku dali květináč s jarními květinami z minulého roku a čekáme, jestli se některá probere i letos. Ale okna na východ jsou zároveň okny do zahrady, tak jsme chtěli udělat i nějakou z ulice viditelnou ozdobu. Rozhodli jsme se pro kytici květů z barevných lepících pásek - ta nám v případě nočních mrazů neuhyne, v těchto dnech jí hrozí maximálně odfouknutí severákem.

Původní nápad je z Kouzelné školky, ale poněkud jsme si ho poupravili. Potřeba jsou jen lepící pásky, špejle a nůžky.

Jak si pozorný čtenář možná všimne, na stolku je mezi lepícími páskami černá, která pak ve finální kytici není . To je proto, že jsme všechny tyto lepící pásky dnes "znárodnili" ve strejdíkově skříni. Já jsem na stolek nachystala jen ty, které jsme chtěli použít a mezitím, co jsem šla pro špejle a nůžky, tak tam Štěpis propašoval i tu černou a já jsem si toho všimla až teď :o)

Postup je jednoduchý: z barevné pásky ustřihneme libovolnou délku (my jsme střihali cca metr) a pásku pak zašmodrcháme do zmačkance (vskutku odborný popis, co?). Nám se po dvou nezdařených pokusech (moc nahusto namačkané) osvědčilo páskou mávat a třepat tak dlouho, dokud se nezamotá sama. -tohle je fáze, která je ideální pro děti prckova formátu- Pak jsme jen ručně poupravili tvar a připevnili na špejli.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé květy pořád lepí, doporučuji při odkládání do vázy rovnou uspořádávat do finální podoby.

Kytici máme v plánu umístit do vlastnoručně vyrobené vázy ze zavařovačky (aby nám jí nebylo líto, kdyby ji vítr venku zfouknul a rozbila se).

"Tiffany" svícen

Už nějakou dobu jsem měla v plánu vyrobit si vlastní svícen na čajovou svíčku. Nápadů, jak ji ozdobit, už jsem pár nastřádala, ale k realizaci jsem se zatím nedostala. 

 Minulý týden jsem při nakupování narazila na obyčejné malé skleničky a zkušebně jsem jednu koupila. Na někdy, ale nakonec jsem se do výroby pustila ještě ten den, protože jsem se nakonec rozhodla hotový svícen darovat k narozeninám.

Chtěla jsem jako první vyzkoušet malování barvami na sklo. Mám je doma a na výsledek jsem se těšila nejvíc. S tím, co na budoucí svícen namalovat, jsem problém neměla. Líbí se mi snad všechno od Tiffanyho (tedy spíš vytvořené technikou Tiffany), takže jsem ten styl chtěla napodobit. Jakmile jsem vytáhla krabici s barvami, prcka to hned zaujalo a chtěl moc pomáhat. Vybrali jsme společně konturu, kterou jsem skleničku rozdělila na pole, které po tom vybarvím různými barvami.

Trochu jsem se Štěpiskovi spolupráce obávala, ale nakonec mu stačilo jen pojmenovávat barvy a seřazovat tuby do pozoru. Sem tam chtěl zasáhnout i do barvení, což se naštěstí na celkovém vzhledu nějak výrazně neodrazilo :)

Pořádně se mi nepodařilo skleničku vyfotit, takže pro příště si musím pořídit buď lepší světlo nebo lepší foťák.

Záložka do knížky z čajových obalů

Nápad je z pořadu Šikulové. Chtěli jsme k dárečkům k narozeninám pro "Ižu" taky něco vytvořit a protože měl dostat knížku, záložka to vyhrála.

Z osmi stejných papírových obalů na čajové sáčky jsme poskládali tvar podle návodu. Skládačky jsme nalepili na proužek tvrdého papíru a "zafoliovali" izolepou. Zubatými nůžkami jsme ustřihli kraje a děrovačkou vytvořili otvor na mašličku.

Tu vpravo jsme dělali s prckem společně, tu vlevo vyrobil úplně sám (jen ten tvrdý papír už měl, byl to zbytek z jiného tvoření).

Odkaz na díl Šikulů, ve kterém je vysvětleno skládání čajových obalů, je tady. Čajová záložka začíná v čase 12:28.

Perník(ová) buchta

Včera jsme čekali návštěvu - Štěpánkova "prabratránka" Honzíka. Kluci se kvůli nemocem od začátku prosince neviděli, tak to bylo velké těšení. A když Štěpis tak rád peče "buty" (buchty), tak jsme museli něco ke kafíčku upéct.

Navrhla jsem perník, protože jsme ho dlouho neměli (a měla jsem na něj chuť). Prcek se hned zaradoval a už vykládal, jak bude dělat panáčka a zvonek a žábu... Tak jsem mu vysvětlila, že to nebudou perníčky jako na Vánoce, ale perníková buchta :)

Ingredience:

1/2 kg polohrubé mouky

1 a 1/2 sáčku prášku do perníku

200 g cukru

1 vanilkový cukr

1/2 l mléka

2/3 kostky Hery (nebo 10 polévkových lžic rostlinného tuku či oleje)

2 polévkové lžíce medu

3 vejce

(nasekané ořechy, rozinky, sušené švestky)

V teplém mléku rozpustíme Heru a med. Po zchladnutí této směsi přimícháme 3 vejce.

V míse si připravíme mouku, cukry a prášek do perníku. Sypkou směs promícháme a případně přidáme nasekané ořechy, rozinky či na kousky nakrájené sušené švestky (jak už jsem jednou uváděla, já dávám jen ořechy, švestky ani rozinky nemám ráda). Přilejeme mléčnou směs a zamícháme.

Pečeme ve vymazaném a vysypaném plechu v předehřáté troubě na 160°C asi 40-50 minut.

Ingredience na polevu:

120 g Hery

150 g moučkového cukru

2 polévkové lžíce kakaa

trocha vroucí vody

Do rozpuštěné Hery vmícháme cukr, kakao a trochu naředíme vroucí vodou. Necháme chvilku (cca 2 minuty) povařit. Hladká poleva se natře na buchtu a nechá ztuhnout (neztuhne úplně, jen nebude tak tekoucí). Může se také ozdobit kokosem nebo ořechy.

Pozn. Kostka Hery má 250 g, tak abych nemusela načínat další, dala jsem do buchty 150 g, do polevy zbylých 100 g a doplnila 20 g másla.

Dobrou chuť!

Já si plavu se svou lodí...

Původní nápad na lodičku pochází z pořadu Šikulové. My jsme ale se Štěpánkem chtěli loďku opravdu plavací, takže jsme museli provést voděodolné úpravy.

Látku na plachtu jsme chtěli nahradit jiným materiálem, protože látka by vodou ztěžkla a "parník" by se nám potom převracel. Nakonec jsme zvolili lepící folie, které jsme zrovna nedávno příhodně dostali od dědečka na tvoření. Plachtu jsme připevnili na špejli, kterou jsme podle původního návrhu vlepili do obráceného kramlíku na prádlo (ne, nepoužiju slovo kolíček:) Navíc jsme všechno přilepili do polystyrenové misky od ovoce.

Pozn.: teprve před pár dny jsem se dozvěděla, že pořad Šikulové není taková novinka, jak jsem si myslela, ale funguje už šestým rokem :o)

Vařená buchta

To zas jednou někoho honila mlsná (mě) a někdo chtěl mermomocí péct nějakou "butu" (Štěpis). Na internetu jsme narazili na nějaký recept na čokoládovou buchtu, ale nakonec jsem ho zavrhla, protože tam bylo té čokolády moc. Takže jsem se rozhodla pro jednu klasickou - vařenou.

Ingredience:

1 Hera

1 hrnek vody

2 hrnky cukru

1 vanilkový cukr

4 polévkové lžíce kakaa

2 hrnky polohrubé mouky

1 prášek do pečiva

4 vejce

(nasekané ořechy, sušené švestky)

Heru, vodu, cukry a kakao dáme do hrnce, přivedeme k varu a asi 2 minuty vaříme.

Do vychladlé hmoty vmícháme mouku, prášek do pečiva a vejce. Podle chuti můžeme přidat ořechy nebo sušené švestky (nebo obojí:) Já osobně tam švestky nemusím, takže jsem přidala hrst nasekaných lískových ořechů - já jsem sekala, Štěpánek sypal a míchal. Pečeme ve vymazaném a vysypaném plechu při 180°C asi 45 minut.

Necháme vychladnout a namícháme polevu.

Ingredience na polevu:

vřelá voda

moučkový cukr

lžička másla

trocha citronové šťávy nebo octa

Prcek si z minulého pečení zapamatoval ten "kjém", takže jsem ho nechala při tom, že ta poleva je takovej trochu jinej krém a byl spokojenej. Poctivě míchal, posléze i ochutnával... No, nakonec jsem mu to musela sebrat, aby nám na tu buchtu vůbec něco zbylo :o)

Dopadlo to tak jak minule. Nejvíc ho bavilo dělat krém, ale při konzumaci výsledku jsme mu my ostatní museli krém nebo polevu ojídat a on si nejvíc pochutnal na suché buchtě (ona se teda dá jíst i bez polevy, ale ta tomu dodá tu správnou třešničku navrch). Ale hlavně, že se musel dělat "kjém" :)

Dobrou chuť!

Ryba talířovka

Jasně, že vím, že talířovka není ryba, ale medúza. Jenže tahle rybka k tomu názvu tak hezky vybízela...

Obrázek ryby z papírového talíře jsem zahlédla někde na internetu a protože pár talířů doma máme nachystané na jiné tvoření, tak jsem navrhla Štěpiskovi právě tuto rybku, když jsme jeden den přemýšleli, co vyrobit. Dlouho jsme nemalovali štětcem, tak jsme si vytáhli na pomoc tempery. Podobným způsobem, jako jsme malovali na podzim nebe, jen s použitím tentokrát zelené, jsme pomalovali papírový talíř (odkaz na příspěvěk tady). Nevím, jestli ta zelená měla takový našedlý odstín i předtím, nebo to je tím, že byla dlouho načatá, ale každopádně jsem si to představovala poněkud jasněji zelené.

Pak jsme dali uschnout a nakonec jen vystřihli pusu, kterou jsme nalepili jako ocas a fixou namalovali očičko.