Zimní dekorace Pingu

Když jsme sundali vánoční výzdobu, zůstalo nám na dveřích do pokoje prázdné místo po vláčku plném dárků. Když jsem večer nemohla usnout, přemýšlela jsem, co vytvořit. Vloček máme doma spoustu, sněhulák se u nás taky nějaký najde a jinak toho se zimní tématikou moc není. A pak mě napadl tučňáček Pingu. Štěpánek si ho poslední dobou oblíbil (mají toho hodně společného a hlavně jsou oba "odnej báška").

Napadlo mě udělat Pingu (nebudu to skloňovat, pak se v tom ztrácím, vzhledem k tomu, že jeho sestřička se jmenuje Pinga) a jeho kamaráda tuleně posuvného, aby si s ním mohl Štěpánek hrát. Všechno jsem chtěla vyrobit z papíru, ale než jsme začali vyrábět, dočetla jsem se o zajímavém materiálu - pěnové gumě Moosgummi. Chtěla jsem ji vyzkoušet a pokud možno hned, tak jsem si ve výtvarných potřebách koupila černou, bílou, oranžovou a šedou. Šedá měla být na tuleně, ale bohužel neměli světle šedou, jen tmavě šedou, takže tuleň vypadá taky jako černý. Pěna se prodává ve dvou variantách - lepící a nelepící. Já jsem si koupila všechny barvy nelepící, ale třeba bílou jsem klidně mohla lepící, byla jen na bříško, které jsem pak stejně musela k tělíčku přilepit.

Iglú a Pinga jsou z papíru, malované pastelkami (iglú vymalovával Štěpisek, konečně vzal zase pastelky na milost).

Pingu s tuleněm dostali navíc pásky z tvrdého papíru, kterými se s nimi dá pohybovat. Všem postavičkám jsme nakonec přilepili pohyblivé oči. Ještě dodělat sněhovou závěj, která bude "pódiem" pro cestující postavičky a bylo hotovo. Vyráběli jsme asi dvě odpoledne.

Šablona na tučňáčka je k dispozici tady a na tuleně zde. Iglú s Pingou je obkresleno podle jedné omalovánky, ke stažení tady.

Ořechový srnčí hřbet

Štěpánek chtěl moc péct nějakou buchtu se mnou, tak jsem hledala nějaký nenáročný recept, aby se zabavil. Tento je původně na dort. Je tak jednoduchý, že větší zásluhy za hotové dílo má prcek :)

Ingredience na korpus:

3 vejce

125 g cukru krystal

125 g polohrubé mouky

75 g mletých ořechů

50 ml oleje

50 ml mléka

1/2 prášku do pečiva

Všechno se bez šlehání smíchá dohromady (to Štěpiska moc bavilo).

Pečeme ve vymazaném a vysypaném srnčím hřbetu při 170°C asi 35 minut.

Ingredience na krém:

125 g změklého másla (půlka)

125 g moučkového cukru

trocha mléka

trocha hrubé mouky

Máslo s cukrem se ušlehá, pak se přidá kaše z mouky a mléka. Byla jsem překvapená, že se Štěpánek chopil šlehače a zdatně vydržel šlehat celou dobu. Já jsem jen pro jistotu přidržovala misku.

Podle velikosti a výšky srnčího hřbetu se korpus rozpůlí nebo natírá jen navrchu. My jsme měli formu celkem velkou, takže byl korpus nízký na půlení. Nejdříve jsme potřeli domácí višňovou marmeládou a teprve potom vrstvou krému. Nechali jsme trochu ztuhnout a posypali jsme kakaem.

Dobrou chuť!

Papírové květiny

Od čtvrtka je v Kavčím hnízdě na ČT2 jednou týdně pořad Šikulové. Stíháme to sice ze cvičení tak tak, ale takovou várku pravidelných inspirací si nemůžeme nechat ujít. Štěpánkovi se nejvíc líbily děti, mě mile překvapilo, že v jednom díle nám naservírovali rovnou tři nápady, takže je šance, že nás pokaždé něco zaujme.

V prvním díle děti tvořily květiny z ubrousků, cedulky na šatny a záložky do knih. Štěpánek byl už nervózní, aby mohl taky "bybábět" (čti vyrábět). Naštěstí jsme doma měli pár posledních barevných ubrousků z jeho oslavy narozenin a shodou okolností jsme ten den taky byli nakupovat v papírnictví, takže nám nic nebránilo hned po skončení pořadu začít.

První kytičku jsme udělali přesně podle návrhu v televizi. Nestihli jsme prvních pár minut, takže nevím, z kolika vrstev ubrousků děti vyráběli, tak jsme odhadovali. Protože naše ubrousky byli barevné jen z jedné strany, slepili jsme vždycky dvě čtvrtiny rubem k sobě. Takto dvouvrstvé čtvrtiny jsme na květinu použili 4. Ubrouskové čtverce jsme poskládali do harmoniky, kterou jsme v půlce slepili izolepou a připevnili jsme ji na špejli (taky izolepou, dle televizní předlohy). Pak jsme jednotlivé vrstvy zvedali a ty nám vytvořily okvětní lístky květiny.

Kytička byla pěkná, ale pořád se mi zdálo, že by se dala nějak vylepšit. Druhý den jsme se do tvoření pustili znovu, tentokrát jsme ale místo ubrousků použili krepový papír (který jsme den před tím koupili v papírnictví jen tak pro jistotu, aniž bychom tušili, jak brzo pro něj najdem využití:) Rozměry jsme nechali plus mínus stejné jako u ubrousků a protože vrstvy byly tenčí, přidali jsme dva papíry na každou kytku. Jak je vidět na fotce, na každou květinu jsme použili dvě barvy, které jsme střídali. K přepůlení harmoniky a připevnění na špejli jsme tentokrát použili vázací drátek. Je mnohem tenčí než izolepa, takže ve středu květiny "neodstávaly" okvětní lístky od sebe.

Na zakrytí drátku jsme těsně pod květem použili proužek světle zeleného krepáku. Každou květinu jsme samozřejmě navoněli, takže v závěru začaly silně připomínat růže ze střelnice.

Teprve další den mě napadlo, že jsem měla nafotit i postup, protože ho nedokážu moc dobře popsat. Takže jsme dneska dopoledne vyrobili další květinu. Ale protože jsme zrovna u babičky na prázdninách a naše krabice na tvoření s krepovýma papírama zůstala doma, použili jsme opět ubrousky. Vlastně kuchyňské papírové utěrky, abych byla přesná.

Poskládaná harmonika a její uchycení ke špejli.

Maskování drátku a pohled shora na střed.

Poznámka: Už čtvrtej den si zpívám furt dokola "Kdo ví, kdo ví? Snad jenom ty růže krepový."

Poznatek: Když nebudu mít po mateřské práci, uživím se u kolotočů :)

Náramek z dřevěných korálků

Není to zrovna moc originální nápad na trávení odpoledne, ani nijak kreativní činnost, ale nás korálky zabavily na hóóódně dlouhou dobu.

Tip: pokud budete navlékat poprvé nebo s celkem malým dítětem (já obojí), věnujte pozornost velikosti korálků. Já jsem nechala Štěpiska, ať si vybere. Vybral si krásný, barevný, ale velikost 0,8 cm, takže se mu do té miniaturní dírky špatně trefovalo a řekla bych, že ho to zbytečně odradilo.

Zapichovací sněhulák

Dlouho jsme byli s prckem oba nemocní, tak se nám do tvoření moc nechtělo. Ale dneska budeme sundávat vánoční výzdobu a odstrojovat stromeček, tak jsme si chtěli vyrobit nějakou zimní dekoraci. 

Navrhla jsem Štěpiskovi papírového sněhuláka, protože to málo sněhu, co letos zatím bylo, jsme si neužili, protože jsme byli nachlazení. Ani sáňkování, ani stavění sněhuláka.

V okně máme nalepené vločky, takže další varianta, která mě napadla, byl zapichovací sněhulák. Chtěla jsem oboustranného sněhuláka, abychom ho mohli dát do okna a dělal parádu zvenku i zevnitř.

Výhodou bylo, že všechno potřebné jsme měli doma, takže jsme mohli s výrobou začít hned. U nákresu těla jsme si trochu pomohli hrnkem a skleničkama, což Štěpánka zaujalo a málem jsme kreslili jenom kolečka :) Když jsme vystřihli dvě těla na slepení sněhuláčka, začali jsme přemýšlet, čím ho vyzdobit. Na hlavu jsem mu chtěla nasadit hrnec, tak Štěpis vybral barevný papír, z kterého jsme ho vystřihli. Vybral dobře, protože ve stejné zelené mám i klubíčko vlny (jedno jediné), tak jsme z vlny udělali uši na hrnec.

Teprve potom mě napadlo, že nemáme žádné ruce. Ideální by byly větvičky, ale venku už byla tma a zima a vůbec... :) Pak se prckovi povedlo zlomit špejli, na kterou jsme chtěli sněhuláka přilepit a bylo vyřešeno. Na dva kousky špejle jsme navázali pár kousků režného provázku a vznikla nám dvě malinká košťátka. Zhruba v tomto okamžiku to Štěpánka přestalo bavit, tak si šel za tatínkem číst knížku. Že jsem to tvoření mohla rozdělit na dva dny mě napadlo až mnohem později, takže jsem pokračovala sama. Namalovala jsem na tělíčka obličeje a pustila jsem se do slepování - lepidlem jsem přilepila kastróly na hlavy, izolepou jsem připevnila na jednoho sněhulajdu zezadu košťata, špejli na zápich a vlněný uši. Pak jsem lepidlem spojila oba sněhuláky dohromady. Asi dobře, že u toho Štěpis nebyl, protože sama jsem byla od lepidla až hrůza. 

Celé veledílo jsem dala trochu vyschnout na topení a když jsem se odlepidlovala, natrhala jsem si vatu na sníh. To už klučíka zase zaujalo, tak jsme sníh na obě strany sněhuláka nalepovali spolu (tentokrát to se to povedlo bez ulepení nás obou:)

Zatím čeká na svou chvíli v kelímku s ulitama, ale dneska nebo zítra už povalí do okna.

Nebesa

Když jsme kupovali Štěpánkovi postýlku, koupili jsme zároveň i držák na nebesa. Moc se mně líbily dětské postýlky s nadýchaným baldachýnem jako z pohádky. Vzhledem k tomu, že dosud bydlíme všichni tři v jednom pokoji a my dospělí chodíváme (většinou:) spávat později než náš klučík, přidal se k estetickému hledisku i důvod praktický. Abychom ho nerušili světlem lampičky nebo televize a abychom mu usnadnili odpolední usínání v blízkosti okna bez závěsu. 

Držák je určený na "půlpostýlková" nebesa a ani nikde v obchodech jsem neviděla nebesa přes celou postýlku. Jediné řešení se zdálo umístit držák nad nožičky, aby stínila směrem od okna. Nevypadalo to nic moc a stejně to neřešilo světlo lampičky. Takže nezbývalo nic jiného, než si ideální nebesa ušít - já, která jsem si akorát v osmé třídě za vydatné pomoci ušila jedny šaty a jinak se můj styk s jehlou nebo šicím strojem omezil pouze na zašívání :o)

Namyslela jsem si, jak by měl výsledek vypadat, připevnila jsem zatím prázdný držák na postýlku a naměřila potřebné rozměry. Když už jsem se chtěla pustit do nebes vlastní výroby, chtěla jsem nahoře udělat ozdobný kanýr, aby nebyla jen tak obyčejná. Přidala jsem tedy k rozměrům na výšku 10 cm na onen kanýr a tunýlek, kterým potom provleču drátěné očko držáku. Finální nákres včetně rozměrů je k dispozici tady. Na vyznačeném místě je otvor na navlečení na držák.

Otázkou zůstával materiál, z kterého nebesa vyrobím. V KARSu naštěstí pracuje jedna známá paní, která mi poradila, že při rozměrech, jaké chci (na délku přes 4 a půl metru), bude stačit látka na podšívky kabátů. Barvu jsem si hned vybrala tmavě modrou - jednak máme kluka, jednak modrý pokoj a navrch pod nebesy bude větší tma.

Nejprve jsem chtěla nebesa oentlovat a zahnout, ale opět vzhledem k rozměrům jsem nakonec od zahnutí upustila. I tak jsem prohnala šicím strojem nekonečných 21 metrů látky. A blbě se s tím manipulovalo (měřilo, kreslilo, stříhalo, šilo,...). Na každou stranu jsem ještě v polovině výšky přišila šňůrku na svázání.

Na závěr je nutno přiznat, že jsem u toho zlomila jehlu a zase hodně dlooouho jsem nechtěla šicí stroj vidět.

Ale už mě to zase trochu láká...

Skřítci

Úplně první šablonu na skřítka dostal Štěpisek ve cvičení za odměnu. Vymalovávání ho moc dlouho nebavilo, takže to zůstalo na mně, zato se strašně těšil, až bude "čihat".

 

Má docela velkou hlavu na tenký krk, takže jsme mu nakonec museli zpevnit tělíčko - podepřeli jsme mu krk párátkem a podlepili páskou (však si poradíme, ne?)

Skřítek už nám nějakou dobu seděl na parapetu, když jsme si všimli podoby s jistým televizním skřítkem - Františkem z Kouzelné školky. No a sotva jsem se o tom před prckem zmínila...

K Františkovi samozřejmě patří taky Fanynka, takže jsme trochu poupravili původní šablonu, napletli copy a protože její hlavička byla ještě těžší, zpevňovali jsme vázacím drátem.

Původní šablona pochází z galerie Kateřiny Machytkové, ale my jsme si nakonec upravili i tu skřítkovu šablonu, protože má trochu šejdrem nožičky vůči hlavičce, jak je celkem dobře vidět na první fotce.

Šablona na skřítka je k dispozici tady a na Fanynku tady.