Díky tomu rozhovoru jsem si znovu uvědomila, jakou kliku mám, že si mě našlo tohle zaměstnání. Protože:
- v první řadě dělám to, co mě hrozně baví - vždyť já si nemalou část svojí pracovní doby hraju. Jasně, občas je potřeba opruz jako faktury, úklid, dokumentace kdejaké kraviny kvůli dotacím... Ale jinak si hraju, maluju, cvičím s dětma, navrhuju, navrhuju, zdobím.
- příměstský tábory - jsou tak boží, že potřebují svou vlastní odrážku :) léto strávíme v zámku a zámecké zahradě, vaří nám bývalý šéfkuchař z Internationalu, program máme vždycky geniální (nejsem neskromná, to moje šéfka je ultraboží). A díky tomu, čtyřem letním příměšťákům, který mě letos v létě čekají, mám další čtyři týdny prázdnin náhradní volno :)
- mám zkrácený úvazek a možnost home office kdy potřebuju - to znamená, že na pohodu ráno odvedu děti do školky a 3x týdně si je po obědě zase vyzvedávám. Odpoledne je zvládám rozvozit na kroužky a když jsou nemocné, nepotřebuju OČR. Když jsem nemocná já, neberu si neschopenku, ale kombinuju dovolenou a home office. Nepotřebuju dovolenou v létě, na táborech si nadpracuju a tak mi zbývá celých 20 dní jen na školní rok.
- mám skvělé kolegyně - všechny do jedné jsou to úžasné ženy, strašně ráda s nimi pracuju, mají dokonalý nápady. Každá je dobrá v něčem jiným a dohromady jsme dream team pro komunitní centrum. A ty schůzky poradního výboru jednou za měsíc v pátek se snídaní... Luxus!
- mám kolem sebe super lidi - hrozně moc si vážím všem, co nás jakkoli podporují a pomáhají nám.
- pracuju 4 km od domova, takže to dojedu na kole a kdyby cokoli - jsem za 5 minut doma.
- a v neposlední řadě - mám za sebou skvělýho muže, díky kterýmu tohle všechno funguje a díky němu tuhle práci můžu dělat.
Přála bych všem maminkám, kterým se blíží návrat do práce, aby na ně čekala nějaká taková snová práce. Přála bych jim, aby žádnou z nich netrápily úzkosti z toho návratu a co vlastně budou dělat, kde, za kolik a jak to budou zvládat... jak to kolem sebe vidím a i jsem si sama zažila.